Z historie naší školky:

 
O založení mateřské školy ve Smiřicích se významnou měrou zasloužil tehdejší ředitel školy Petr Pavel Skořepa.

V roce 1868, s prohlášením nových školských zákonů, byla i ve Smiřicích zavedena "nucená" návštěva školy, která však byla velmi nízká. Hlavní příčinou nízké docházky dětí do škol byla chudoba rodičů. Malé město Smiřice se skládalo ze 2/3 dělníků, řemeslníků a malých hospodářů, kteří své starší děti nechávali doma, aby hlídali mladší sourozence. Škola ve Smiřicích se podle potřeby a možností rozšiřovala od dvoutřídní až do šestitřídní a zřízením opatrovny by vznikla naděje, že by se chudým dětem pomohlo, aby mohly navštěvovat školu. Ale naděje velmi malá – nepatrná. Po celé dvacetiletí se o to snažil p. Petr Pavel Skořepa, získával pro školu a chudé dobrodince a lidumily. Těmi byli v letech 1868 rodina P. T. A. Rittrů ze Záhony a rodina barona J. z Leibirgů a Adolf Ignác Mautner, rytíř z Markhofu. Skořepovým cílem bylo, aby tito majetnější lidé dali opatrovnu darem obci. Jedině touto cestou se dal podle Skořepy vyřešit problém školní docházky.

 

Dvakrát už byl u cíle, ale vždy z toho sešlo, do třetice jel dne 31.10.1884 do Vídně za urozeným A. I. Mautnerem z Markhofu prosit o pomoc. Tento rytíř mu sám nabídl dvě místnosti v místním chudobinci.Teprve v únoru 1886 komise sestávající z purkmistra J. Valáška, c.k. okresního školního inspektora A. Regála a P. P. Skořepy shlédla místnosti v chudobinci a uznala je vhodné ke zřízení opatrovny.

 

Na slavnost v červenci 1886, která se konala na oslavu dvacetiletého působení P. P. Skořepy ve smiřické škole, přijel i A. I. Mautner, který dal radě přípis a věnoval 10.000 zlatých na předělání místností na opatrovnu. A tak se útulna nemocných předělala pro "...ošetřování a vyučování mládeže v opatrovně a zahrádce dětské ve Smiřicích dle výnosu Vys. c. a k. místodržitelství v Praze ze dne 25.2.1887 č. 14639 a dle výnosu c. k. finanční prokuratury v Praze 11.8.1886 č. 34 185/16 503 a vlastnoručně podepsána od Vysokorodého p. A. I. Mautnera, rytíře z Markhofu 25.2.1887 a jeho spanilomyslné choti co spoluzakladatelkyně paní Julie Marceliny z Mautnerů".

Byly stanoveny a zapsány stanovy školy mateřské:

§ 1 - Účel - Opatrování dětí obojího pohlaví, bez rozdílu náboženství a domovské příslušnosti, těch rodičů, kteří se o ně nemohou starat. Podpora mravnosti, pomoc rodičům při výchově.

§ 2 - Prostředky - Kapitál 10.000 zlatých od p. A. I. Mautnera.

§ 3 - Místnosti - Dvě místnosti v rodném domě p. Mautnera v Mautnerově ulici č.p. 111 a pozemek, který věnoval p. A. Malburg.

§ 4 - Potřeby školní - Budou získávány z úroků kapitálu, z poplatků školních a milodarů.

§ 5 - Počet přijímání a zaměstnání dítek - Počet nesmí překročit 40 (nařízení min. ze dne 22.6.1872 č. 4711 §6).

§ 6 - Děti se přijímají ve věku 4,5 – 6 let a mohou na přání rodičů vystoupit.

§ 7 - Děti se zaměstnávájí mimo neděle a svátky, odpoledne ve středu a v sobotu. Jinak každý den 2 hodiny dopoledne a 2 hodiny odpoledne. Děti chudých rodičů popřípadě i mimo dobu. Prázdniny mají spolu s obecnou školou.

§ 8 - Vychovávání a opatrování - Svěřeno do péče pěstounky a její pomocnice (nařízení min. ze dne 22.6.1872 č.4711). Učitelka musí být bezúhonných mravů, klidné povahy, čistého ducha, zdravého těla, svobodná a zpěvu znalá.

§ 9 - Služné pěstounky - Ročně 400 zlatých, pomocnice podle usnesení školní rady obec. zastupitelstva.

 

 

 

 


§ 10 - Honorář - Nemajetní rodiče nemusejí platit, zámožnější 2 zlatky měsíčně na začátku každého měsíce na městském úřadě.

§ 11-  Řízení ústavu - Svěřeno místní školní radě a dvěma zvoleným občanům, kteří se o ně starají ve smyslu zákona ze dne 24.2.1873 č. 17, §11. Obsazují místo učitelky, předkládají změny zastupitelstvu.

§ 12 - Správa školy mateřské svěřuje se správě školy obecné a zvolenému školdozorcovi.

§ 13 - Dohlídka místní - Podle nařízení min. ze dne 22.6.1872 č. 4711, § 11 a 12 se změny hlásí c.k. okresní školní radě.

§ 14 - Správa školy mateřské bude udržovat tyto spisy: hlavní matrika, seznam dětí, třídní kronika, kronika, jednací protokol.

§ 15 - Správa školy mateřské má svolení, aby dívky vyšších tříd obecné školy mohly pomáhat při hrách a hlídání dětí ve škole mateřské.

§ 16 - Kdokoliv může kdykoliv školu mateřskou navštívit.

§ 17  - Aby bylo možno studovat pokroky dětí, bude každoročně veřejná zkouška.

§ 18 - Byla stanovena komise z různých občanů, kteří můžou mateř. školu navštěvovat a předkládat různé návrhy a připomínky.

Stanovy a zaměstnávací plán mateřské školy byly schváleny c. k. okresní školní radou ve Dvoře Králové 16.11.1889. V úvodu zaměstnávacího plánu se uvádí:
"Účelem školy mateřské (opatrovny) budiž: navádění ku správnému mluvení, cvičení smyslů, vzdělávání rozumu, šlechtění srdce a citů, cvičení paměti, tužení těla, navykání k samostatné činnosti, poznávání věcí přírodních, navádění ke způsobilosti, dítky opatrovati a tak k tělesnému i duševnímu rozvoji dítek pomáhati."

Dne 15.10.1889 byla škola mateřská vysvěcena kanovníkem p. F. Hamplem. První pěstounkou byla Laura Feltlová, která předtím učila ručním pracím na školách obecných a měšťanských. 1.12.1889 bylo zahájeno vyučování na škole mateřské. V kronice je uvedena poznámka – stížnost na volbu místa, protože učebna se nachází uprostřed chudobince, kde je 16 starých osob a pro obojí je společný vchod.

Zakladatelem p. Mautnerem byl přislíben i zahradní pavilon, bohužel k tomu nedošlo, šlechetný dárce brzy zemřel (24.12.1889).

Prvním rokem bylo přijato 47 dětí, první žákyní byla Kamila Kudrnáčová – dcera městského tajemníka. První opatrovnicí, pěstounce k ruce, byla Terezie Vyhnálková. 26.12.1889 se konala první vánoční besídka. Během prvního školního roku byla škola navštěvovaná několikrát p. Skořepou, rodiči, starostou p. Valáškem, důstojným panem Nieveltem a příznivkyněmi Markétou Marií a Lambertinou Malburgovými (příbuzné p. Mautnera). Všichni nosili dětem dárky, většinou něco dobrého. Podle zápisů v kronice se utvořily během školních let stále se opakující události. Na začátku a na konci školního roku se konaly slavnostní bohoslužby, děti se účastnily se školou mateřskou slavností Božího těla. Konaly se oslavy narozenin Jeho Veličenstva císaře a krále Františka Josefa I. a Jejího Veličenstva Alžběty. Před vánocemi se pravidelně konala "stromečková slavnost" s účastí rodičů a přátel. Děti předvedly svůj program a byly za to obdarovány sladkostmi a potřebnými věcmi – punčošky, boty, košile, ale i např. obraz panovníka, anděla,aj.

Zaznamenány jsou dětské epidemie, které propukaly většinou v zimních měsících a škola mateřská bývala v tuto dobu proto uzavřena. Děti často onemocněly černým kašlem, chřipkou, spálou, spalničkami, různými vyrážkami, záškrtem. Pokud onemocněla pěstounka nebo bylo velmi nepříznivé počasí a velké mrazy, škola se rovněž uzavřela.

Ve škole mateřské často hospitovaly budoucí pěstounky a dívky ze IV .a V. třídy zdejší školy. Každý rok se většinou konala hospitace ředitele školy a inspektora. Na konci školního roku se vždy pro děti uspořádaly výlety a než odešly na prázdniny, byly poučeni o vhodném chování a bezpečnosti.

Dne 6. a 7.9. 1892 zavítal do Smiřic Jeho Veličenstvo císař a král František Josef I. a děti školy mateřské se účastnily slavnostního přivítání. Jeho Veličenstvo navštívilo i školu obecnou a mateřskou. Další událostí byla vražda Jejího Veličenstva královny Alžběty. Dětem ve škole mateřské byly takovéto události vysvětlovány přiměřeně jejich věku, ale účastnily se např. bohoslužeb při pohřbech významných osobností a připomínaly si je v dalších letech.

13.8.1901 zemřel P. P. Skořepa, čestný občan, dlouholetý předseda spolku Budeč Jaroměřská a takřka otcovský přítel školy mateřské, který měl hlavní zásluhu na jejím vzniku.

Při oslavách ke dni vzniku školy mateřské se konala vystoupení a Akademie s dětským programem, někdy spojené se sbírkou na přilepšenou, a kde bývalo vysloveno poděkování a uznání pěstounce Lauře Feltlové za její obětavou a trpělivou práci se svěřenými dětmi.

Dne 28.6.1914 byla oznámena vražda Františka Ferdinanda a jeho manželky v Sarajevu. Děti s ní byly přiměřeně seznámeny.

První světová válka se projevila i v chodu školy mateřské. Ve školním roce 1913 – 1914 o prázdninách pěstounka opatrovala ve škole mateřské 20 dětí, jejichž otcové byli ve válce a matky musely chodit do práce. Děti vyráběly ve výtvarné výchově cupaninu, sbíraly léčivé byliny, mosaz, přinášely milodary do sbírek. Učitelka L. Feltlová se sama zapojovala do válečných sbírek, akcí Červeného kříže, budila v dětech soucit s pozůstalými. V zimě byla škola pro nedostatek paliva uzavřena nebo se učilo jen odpoledne nebo přes jeden den. Dne 6.4.1916 Laura Feltlová obdržela pochvalný dekret od c.k. okresní školní rady ve Dvoře Králové nad Labem.

21.11.1916 zemřel František Josef I. Děti s tím byly přiměřeně seznámeny a v den pohřbu nešly do školy. Od října 1918 do května 1919 byla škola mateřská po celou dobu uzavřena.

28.10.1918 byl vyhlášen mír, konaly se oslavy. Tento den se slavil i v dalších letech a neučilo se. O vzniku samostatné republiky není zmínka.

V roce 1923 končí svou činnost po 36 letech učitelka slečna Laura Feltlová. Na vlastní žádost odchází do penze. Je jí ponechán byt v chudobinci. Na její místo nastupuje Jindřiška Procházková, absolventka reformního reálného gymnázia a měšťanské vyšší školy pro ženská povolání hospodářská v Hradci Králové a jeden rok pracuje s dětmi pod dohledem Laury Feltlové. Laura Feltlová zemřela 5.8.1925. Je pochována na místním smiřickém hřbitově, žila jen pro blaho svých svěřenců.

V dalších letech nejsou v životě mateřské školy žádné významné změny. Začaly se slavit narozeniny T. G. Masaryka, v r. 1928 je první zmínka o oslavě svátku práce – 1.5. V průvodu šly děti s rodiči, ne s mateřskou školou.

Po válce je výskyt nemocí větší a škola je častěji uzavírána. Jinak je počet zapsaných dětí vysoký, většinou kolem 40 dětí.

Ve školním roce 1930 - 1931 jsou schváleny nové stanovy a osnovy zaměstnání. Jsou podrobněji rozpracované, je více upozorněno na výchovu přirozenou – jsou zakázané školské metody. Název školy je "Městská mateřská škola ve Smiřicích". V původní budově, v chudobinci, sídlila mateřská škola 42 let. 1.9.1931 bylo zahájeno vyučování v nově postaveném Masarykově domě, kde měla škola třídu a hernu v přízemí. Byt zde měla i správcová (školnice). První byla p. Šmídová. V prvním patře byl byt učitelky mateřské školy, slečny Jindřišky Procházkové. Kromě jeslí a mateřské školy zde ještě působila "Poradna pro matky a děti".


Za vlády nacistů a komunistů se Masarykovu domu muselo říkat "malá školní budova". Vše probíhalo zaběhlým způsobem, konají se obvyklé oslavy, výlety, hospitace, zaznamenávají se nemoci a úmrtí následkem těchto nemocí.

Od 15.1.1934 se začaly vařit v obecní kuchyni obědy pro chudé, z MŠ tam dochází 17 dětí. Dne 27.9.1939 se uč. J. Procházková provdala a po patnácti letech odchází z místa. Po ní nastoupila p. uč. Anna Žabská, zároveň s ní nastupuje nová opatrovnice p. Emílie Sychrovská.

V této době probíhala druhá světová válka. O ní, jejím vlivu na provoz nebo výchovu dětí, není v kronice žádná podrobnější zpráva. Pouze den 14.3.1942 je uveden jako 1. výročí protektorátu Čechy a Morava a na MŠ se nevyučuje. Dále je v letech 1944 zmiňována stížnost na naprostý nedostatek všech věcí, jinak vyučování probíhá podle obvyklých tradic – nadílky, výlety...

Od 20.12.1944 do 4.6.1945 byla místnost mateřské školy zabrána německými vojsky, a proto se ve škole nevyučovalo. Po osvobození začíná MŠ svůj provoz dne 4.6.1946 a v místnostech, které jí patří. Z výroční zprávy ke stoletému založení mateřské školy (z. r. 1989) vyplývá, že na začátku druhé světové války byla škola doposud pod dohledem ředitele obecné a měšťanské školy. Právě na začátku války byla správa obou škol dočasně rozdělena a mateřská škola byla přidělena pod správu ředitele obecné školy. Rozhodnutím Krajského národního výboru vHradci Králové ze dne 2.11. (rok není uveden) byla ve smyslu nařízení ministerstva školní správa mateřské školy osamostatněna. Na mateřské škole je jedno místo systemizováno jako místo ředitelky mateřské školy.

Ve školním roce 1948 - 49 stoupl počet zapsaných dětí na 54, a proto byl podán návrh na dvoutřídní mateřskou školu. Návrhu bylo vyhověno a bylo povoleno druhé oddělení, kde působila p. uč. Libuše Žižková, funkci ředitelky zastávala Marie Cejnarová, které byla svěřena správa mateřské školy.

Po únorových událostech, o kterých se také v kronice nepíše, se mimo vánoc, velikonoc apod. slaví den armády, výročí K. Gottwalda, maršála Stalina, Lenina, VŘSR, MDŽ, MDD.

Dne 31.1.1950 se mateřská škola přestěhovala do Malburgovy vily (později budova zvláštní školy, nyní DDM). Děti zde měly k dispozici dvě třídy, dvě šatny, kuchyň, kabinet, záchody, terasu a šatnu.

Ve školním roce 1950 - 51 zde působí učitelka J. Vohralíková a ředitelka V. Šulcová. V tomto školním roce byl ustanoven výbor SRPŠ. Schůze byly dvakrát měsíčně a matky na nich byly přesvědčovány o vstupu do zaměstnání. Tím by vznikl celodenní provoz se stravováním. Byla proto podána žádost, které bylo vyhověno.

Od 1.5.1951 je v mateřské škole zahájen celodenní provoz od 6 – 18 hodin se stravováním. Ředitelkou se stala Věra Parkmanová, na místo kuchařky nastoupila Věra Kuchařová. Provoz mateřské školy je pro děti zaměstnaných matek zajištěn i jeden měsíc o prázdninách.

V roce 1952 jedou děti a personálem poprvé do školy v přírodě do Chotěborek. Pobyt byl zdařilý, všem se tam moc líbilo. Další taková akce se uskutečnila díky ochotě ředitelky i v dalším roce a to i přes měnovou reformu.

Ve šk. roce 1953 – 54 se stává ředitelkou Marie Jarchovská (působí ve funkci až do roku 1970). Je vydán nový školský zákon, podle něhož je mateřská škola prvním článkem jednotné školské soustavy. Jejím úkolem je vychovat zdravého, všestranně rozvinutého člověka, schopného budovat socialismus v naší zemi. V činnosti školky je znát vliv KSČ na výchovu – výchova kolektivem ke kolektivismu, oslavy různých svátků, oslovování "soudružko učitelko"... Počty zapsaných dětí jsou vysoké, je zaveden ranní filtr, třídy jsou přeplněné. S dětmi se pracuje podle nových osnov a měsíčních plánů. Probíhají pedagogické porady v Jaroměři, hodnotí se odborná a ideově-politická práce. Děti se účastní nácviku spartakiády (1956), spolupracuje se se základní školou. Sleduje se a zapisuje statistika zaměstnaných matek, dávají se závazky ke sjezdům KSČ.

Ve školním roce 1958 – 59 na mateřské škole pracuji: ředitelka, tři učitelky, školnice, kuchařka. Školka je přeplněna, a proto se přistoupilo k propuštění dětí nezaměstnaných matek (celkem 11 dětí).

V únoru 1959 jsou podle nového organizačního řádu stanoveny dvě učitelky na třídu, které se střídají – ranní a odpolední služba. Od 1.9.1960 mateřská škola přešla pod okres Hradec Králové a začátek šk. roku je poznamenán vznikem ČSSR, novou ústavou, novými osnovami. Mateřská škola je stále přeplněna, některým žádostem o přijetí není možno vyhovět. Zaměstnanost žen byla v ČSSR nejvyšší v Evropě (s výjimkou evropské části SSSR, kde dozníval vliv války a tradiční postavení ženy v ruské společnosti).

V roce 1964 navštívila mateřskou školu okresní školní inspektorka a hygienička. Nebyl schválen návrh na rozšíření na trojtřídní mateřskou školu, protože stávající budova je nevyhovující. Z tohoto důvodu je na rok 1964 naplánována stavba nové mateřské školy. Od stejného roku obsazuje volná místa ve školce školská komise při MNV.  

Dne 19.8.1967 za účasti Krajské odborové rady, zástupců stran a škol byla slavnostně otevřena nová budova – "Spojené předškolní zařízení

jesle a mateřská škola", ve které sídlí školka dodnes. Zkraje se pro nedostatek místních dětí dovážely děti z Hradce Králové, takže kapacita 90 dětí v mateřské škole a 35 v jeslích byla využita. Rozšířil se i počet zaměstnanců. Ředitelkou zařízení je M. Jarchovská, v mateřské škole pracuje pět učitelek, v jeslích pět sester, dále tři kuchařky, jedna vedoucí stravování, školník a pradlena.

Z roku 1968 je uvedena poznámka o politické situaci a k oslavám padesátého výročí vzniku republiky jsou zasazeny v zahradách školky a jeslí "stromy republiky" – dvě lípy.

Od 1.9.1968 vstoupilv platnost nový organizační řád pro mateřské školy, který stanovil učitelkám 31 hodin týdně práce s dětmi.

Od 1.7.1970 vykonávala funkci ředitelky E. Semeráková, která se později stala okresní školní inspektorkou. Počet ostatních zaměstnanců se nezměnil, učitelky a sestry se hodně střídají, většinou z důvodů mateřské dovolené. Učitelky jsou vzdělávány při politicko-ideových školeních, výchova probíhá pod vlivem KSČ.

Dne 28.1.1972 skládaly ředitelky mateřských škol na ONV a učitelky 3.2.1972 na MěNV tento slib:
"Slibuji, že budu vždy pracovat v zájmu dělnické třídy a uskutečňovat politiku KSČ. Budu věrný Československé socialistické republice a budu obhajovat a upevňovat její socialistické zřízení. Slibuji, že budu zachovávat ústavu Československé socialistické republiky i ostatní zákony a právní předpisy, budu svědomitě plnit své povinnosti a pokyny vedoucích pracovníků a zachovávat mlčenlivost v pracovních věcech. Budu podle zásad komunistické výchovy pěstovat lásku k soc. vlasti. Povedu je k úctě k dělnické třídě a ke KSČ. Budu je vychovávat v duchu marxisticko - leninské teorie a světového názoru. Zavazuji se u mládeže rozvíjet internacionální cítění a prohlubovat přátelství se socialistickými zeměmi, zejména Sovětským svazem. Jsem si vědom toho, že svým osobním životem, postoji, jednáním, účastí ve veřejném životě a vystupováním podstatně ovlivňuji jako socialistická učitelka chování a jednání žáků i nejbližší veřejnosti. Při veškerém svém jednání budu mít na zřeteli prospěch Československé socialistické republiky a jejího lidu. Jsem si vědom důsledků, které by pro mne vyplynuly zneplnění slibu".

0d roku 1977 je ve funkci ředitelky Milada Stránská (až do roku 1988). V tomto roce se stalo předškolní zařízení Smiřice závodním předškolním zařízením Velkovýkrmen. Závod hradí veškerý provoz v zařízení, vyplácí provozní zaměstnance. Pouze náklady na stravování se platí z rozpočtu MěNV Smiřice. Výchovní zaměstnanci zůstávají pod ONV – odborem školství.

V mateřské škole zahajuje činnost pěvecký soubor Sluníčko, děti zkouší jedenkrát týdně a účastní se různých vystoupení mateřské školy a přehlídek dětských pěveckých souborů. Od školního roku 1978 se začalo pracovat podle nových osnov – Program výchovné práce pro jesle a mateřské školy. V sedmdesátých letech se personální obsazení v podstatě nemění, ředitelkou je stále M. Stránská, dále zde pracuje pět učitelek, šest sester, dvě uklízečky, dvě pradleny, tři kuchařky, školník a vedoucí škol. stravování. Na podzim chodí učitelky hospitovat do prvních tříd základní školy, přesvědčit se o adaptaci dětí z MŠ na školní prostředí. Děti se nově účastní Olympiád dětí mateřských škol, vítání občánků, na konci roku se koná rozloučení s předškoláky, kde děti předvádějí nacvičený program a dostávají dárek pro vzpomínku na docházku do mateřské školy, většinou knihu.

Také v osmdesátých letech je provoz školky stabilní, všechny akce probíhají podle obvyklých tradic, nedochází k žádným organizačním změnám. Pracuje se dál podle Programu výchovné práce, učitelky se průběžně vzdělávají, hospitace okresních škol. inspektorek posuzují práci učitelek kladně. Na mateřské škole pracuje jedna učitelka jako logopedická asistentka, děti mají možnost zpívat ve sboru Sluníčko, začalo se s předškolními dětmi jezdit znovu do školy

 

Ve školním roce 1988-89 došlo ke změně ve funkci ředitelky. Ředitelkou se stává Eva Vítová (Brožová), která ji zastávala do r. 2003.

Po událostech 17.11.1989 nastaly změny v práci s dětmi. Změnilo se oslovování učitelek na "paní učitelko". Začal se více uplatňovat individuální přístup, uvolnil se více režim dne – nevyžaduje se stálé převlékání, učitelky mají volnější výběr při plnění úkolů, také organizace zaměstnání není tak přísná, pracuje se s dětmi po skupinách, je více volné hry. Přestaly se slavit některé svátky, jako VŘSR, 1. máj apod. Naopak může zase místo Dědy Mráze přijít Mikuláš, čert a anděl a na Vánoce se zpívají opravdové koledy.

V devadesátých letech se snižuje počet zapsaných dětí z důvodu nezaměstnanosti rodičů. Ve škol. roce 1991 – 92 se zrušilo jedno oddělení jeslí pro nedostatek dětí a dvě sestry ukončily pracovní poměr. Byla otevřena další třída mateřské školy, kam chodili sourozenci – tedy třída smíšená. Její provoz se osvědčil. Od září byla zavedena služba pro maminky na mateřské dovolené a nezaměstnané, které potřebují na určitý den zaopatřit dítě. Za tuto službu vybírá škola za souhlasu provozovatele (Státní statek Smiřice) deset korun na den a úhradu stravného. Zanikla činnost SRPŠ. Většina rodičů již nejsou zaměstnanci Státního statku Smiřice a musí si hradit pobyt dítěte sami, podniky přestávají připlácet. Na konci školního roku je uzavřena jedna třída MŠ a dvě učitelky odcházejí.

Ve školním roce 1992 – 93 byly uzavřeny jesle. Děti z jeslí přešly do první třídy mateřské školy, a tak ze společného zařízení zbyla jen mateřská škola se čtyřmi třídami, kterou provozuje Státní statek Smiřice, počty dětí ve třídách se pohybují kolem dvaceti, což umožňuje lepší práci učitelek s nimi.

V roce 1993 celý majetek bývalého předškolního zařízení přešel pod město Smiřice. V mateřské škole pracuje ředitelka, pět učitelek a čtyři provozní zaměstnanci. Učitelky se účastní různých vzdělávacích kurzů a lekcí podle svých zájmů. V mateřské škole se rozvíjí nejvíce dramatická výchova, výtvarná, hudební, tělesná výchova, provádí se logopedická péče, dál pracuje pěvecký kroužek Sluníčko. Děti se zapojují do různých soutěží, jezdí často do divadla, mateřská škola spolupracuje jak se základní školou, tak i s uměleckou.

V roce 1997 se po třiceti letech uskutečnilo setkání všech zaměstnanců, kteří pracovali ve společném zařízení. Účastníků se sešlo dost, setkání se vydařilo.